Po delší době jsem se vrátil ze studijní cesty ve Spojených státech a v sobotu jsem se zašel podívat na rodeo PRCZA do Malenic. Je to moc povedený areál s krásnou dřevěnou arénou v nádherném prostředí Šumavy. Celý kolorit Ranče M je podobný jako v obdobných zařízeních Států. Trochu mě ale zarazilo nedostatečné hygienické zázemí pro jezdce a diváky, a tak jsem se soustředil spíše na výkony jezdců. Překvapením bylo, že na slavnostním nástupu nebyli přítomni někteří jezdci a hymnu a zahajovací ceremoniál sledovali ze stánku s buřty a pivem. Přišlo mi to mírně neslušné k divákům. Také mě překvapilo, že nikdo jezdce nepředstavil a tak byli vlastně anonymní. No jiný kraj jiný mrav. Ale není to nešvar celého českého rodea, neházím celé české rodeo do jednoho pytle. Jinde jsem to už letos viděl i jinak. Možná přístup jezdců této jeho části je příčinou malé divácké návštěvnosti. Na nástupu bylo jen 28 jezdců, ale moderátor inzeroval 60 přítomných. Toho si nešlo nevšimnout.
Hodně jsem fotil a sledoval jednotlivé disciplíny. V řadě detailů se liší od práce kovbojů v USA a je to asi dáno malou zkušeností místních jezdců s praktickou prací s dobytkem. To je fakt, který musíme brát jako skutečnost. Zaměřil jsem se proto na technickou disciplínu jízdy kolem barelů. Tam prostě není co „okecat“. Na jezdcích je vidět, že většinou asi netrénují. Koně se bojí už vstupu do arény a některé koně bylo opravdu těžké do ní dostat.
Na mnoha koních je vidět, že vlastně nevědí, o co jde a co se po nic chce a dokonce se někteří koně barelů báli. To ale platilo i o jezdcích. Jelikož se jela dvě kola, tak bylo možné poznat, že někteří jezdci neumí koně vést a váhou podpořit změnu směru. byly na nich vidět klasické základy jízdy na koních. Naprosto zarážející ale bylo užití vyvazovacího řemenu u mnoha koní a případně podložení provazové ohlávky pod užděním. To svědčí o tom, že jezdci neumí své koně vychovat a naučit je chodit uvolněně. Opět se potvrdilo rčení, že mnoho řemení znamená málo umění.
Abych ale jen planě nekritizoval, tak uvedu několik ilustračních fotografií ze své nedělní sbírky a chtěl bych je předložit k zamyšlení aktérům. Jednotlivé jezdce a v tomto případě jezdkyně neznám a tak jsem vybíral případy jen podle fotografií.
Pokusil jsem se srovnat koně zhruba ve stejné fázi závodu. Na obrázku č.1. a č.2.
je jezdkyně, která má koně skvěle přiježděného a nevyvázaného a je patrné, jak kůň po otáčce dokáže uvolněně vyrazit a natáhnout krk a zabrat zádí. Moc pěkné.
Na obrázcích č.3. až č.6. je stejný barel ale jezdci s koňmi vyvázanými.
Na obrázku č.3. jde kůň proti tlaku a vzpíná se a tak ztrácí drahocenné vteřiny. Příčinou je zmíněné vyvázání a také práce jezdkyně s otěží.
Obrázky č.4. a č.5. jsou obdobou pro srovnání s obrázky č.1. a č.2.. Vyvázaný kůň je jakoby zabržděný. Je viděl, že se chtěl natáhnout, ale narazil na tlak vyvázání a ubral na rychlosti a „upadl“ na předek. Totéž potvrzuje obrázek č.6.
Na obrázku č.7. je jiný barel. Jezdkyně má koně nevyvázaného a kůň se proto může v této fázi pohybu obtočit kolem barelu. Jezdkyně navíc velmi dobře vede koně vahou a jde tělem do protipohybu a tím přes těžiště soustavy jezdec – kůň pomáhá koni natočit hlavu do otáčky. Také směr jejích ramen a natočení do obratu koni pomáhá. Tak to má vypadat. Ovládání koně vahou je základem, který se v USA učí už při prvních jízdách v sedle.
Protikladem jsou koně a jezdkyně na snímcích 8. až 11. Na obrázku č.8. vyvázání neumožnilo koni se obtočit kolem překážky a tak to kůň řeší ustupováním zádí a velmi ztrácí rychlost.
Koně ježdění tímto způsobem si posilují sval na spodní straně krku a vzniká tak snadno postavení koně, kterému se v Česku říká jelení krk. Obrázky č.9. a č.10. potvrzují totéž a na prachové stopě je vidět, že koně obrat řešili zádí a tím museli z cvalu přejít do klusu a ztratili drahocenný čas.
Na koních vidíte vysoké postavení hlavy a jak jde kůň proti tlaku. To mu bere rychlost. S takto vychovanými koňmi je chybou disciplínu barely jezdit. Ohrožuje to jejich zdraví. Na posledním obrázku č.11. dokonce kůň zastavil a jezdkyni téměř vyhodil ze sedla. Postavení hlavy je opět chybné.
Vyvazovací pomůcka sice staví hlavu koně na kolmici, ale zároveň ho nutí, ke zvednutí hlavy a napnutí krku. Kůň pracuje proti vyvazováku. Ztrácí protiváhu hlavy jako závaží, má změněné postavení těžiště a v konečné podobě ztrátu rovnováhy a tím i rychlosti.
Doufám, že tato malá studie bude upozorněním, kudy ve westernovém rodeovém jezdectví pokračovat a že je třeba si všímat zkušeností odjinud. Rozhodně tím nemíním někoho špinit, ale chtěl bych napomoci hledání cesty. I přes tuto kritiku mě mile překvapilo, že byly i jezdkyně, které znají základní principy a jezdí opravdu pěkně.
Mon













































